Nevítej!

Naši psi občas dostávají poněkud neobvyklé povely. S Karamelkou jsme museli ještě trochu rozšířit repertoár, protože její bezbřehé nadšení pro setkávání s lidmi i psy si vyžaduje speciální nový kousek.

Chodíme ven za vesnici, kde občas potkáme cyklistu nebo běžce. Karamelka vítá kohokoli, kdo se jí připlete pod dlouhé tlapky. A tak vznikl povel „nevítej!“ Jednak potřebuju to štěně zpacifikovat, navíc potřebuji sdělit těm lidem, že strakatý pes, který se k nim žene s mávajícím ocasem a otevřenou tlamkou, je nehodlá sežrat, pokousat,  ani jinak napadnout :) no, olízat nebo ožvýkat možná, ale to zas nechci já. A nový povel se velmi osvědčil.

Nakonec to obvykle vypadá tak, že já pracně brzdím mrňavku a ti lidi se na ni stejně culí, takže Karamelína je toho názoru, že oni by se rozhodně kamarádit chtěli, jen já jí nic nedopřeju.

Pět a půl měsíce je báječný věk- ještě pořád jí nikdo neublížil (pracně dohlížím), takže bezmezně věří všem okolo, zároveň už je čistotná a dostatečně fyzicky zdatná, aby zvládala přiměřené výlety. Ven chodíme ráno nebo večer- v tomhle počasí by venku chcípli psi i já...

Jen ty krádeže... snažíme se zabránit požírání textilií. Už jsme nejspíš dostatečně pozorní, protože naplácání ohryzanou utěrkou na zadek se viditelně minulo účinkem a Karamelka je stále nadšená žvýkacím poznáváním světa. Pořád doufám, že tohle ustane, až se jí vymění všechny zuby, tedy až jí vypadnou ty zdvojené horní špičáky- denně si zkusím s nimi zakývat, ale zatím nic :) Vet je toho názoru, že mám měsíc počkat a pak se uvidí.

Nicméně dokáže přežvykovat a nosit do domu uschlé slimáky, lupení všeho druhu, zajímavé kusy zahradního náčiní i lopatku na vybírání kočičího záchodu. Světluška to sleduje s pochopením :) a venku si hraje na mazáka- proč by ona měla poslouchat, když je ta starší a všechno ví a všude byla dvakrát? Pozorně poslouchat má teď mladá! 

Vyšlo na Dedeníku 2016