Nuda? A to je co?

„Oriášku, nedrápej to křeslo!“ u nás znělo dřív. Pak jsme rezignovali. Zjistili jsme, že kocouři drápou jen to proutěné křesílko z Ikea, které stojí míň než velké škrabadlo. Tak jsme to odmávli a konec konců, až tak velké škody neudělali. Dokud nepřišla Karamelka a nezačala měnit zuby... Asi počkáme, až je vymění úplně a teprve pak budeme něco řešit :)

Doteď jsem nepřišla na to, co kocouři preferují k jídlu. Samozřejmě kapsičky a granule. Nad kapsičkou dokáže Kilián hrát ubohé zvíře „pani, neměl jsem týden v hubě, dejte aspoň trošku a pokud možno okamžitě“. Mňouká, žalostně pacičku natahuje (aby mi tu misku bleskově vydrápl z ruky, mizera jeden).

Ovšem z lidského jídla... croissanty jsou favoritem pořád. Dokážou rozervat sáček a značkou část jich sežrat. Ale může mi někdo říct, proč vychlemtali veškerou vodu z hrnce zelňačky, takže tam zbylo jen zelí, trocha anglické slaniny a to bylo všechno? A co vidí Kilán zajímavého na těstovinovém salátu s mozzarellou, kde nechal v misce jen rajčata a olivy?

Světluška už je dáma, ta kocoury honí jen minimálně (ale vrátila se do štěněcích let, hryže šišky, rozžvýkala dva plyšové slony a provokuje Karamelínu ke hrám). Zato Karamelka je nenechá na pokoji a mám podezření, že kocouři tu hru na honičku hrají spokojeně s ní. Onehdy Mušketýr vstával dřív než já, takže ráno pustil domů vylítané kocoury a nechal psicím pootevřené dveře na terasu. Za chvíli zachrastily na schodech v domě drápky, Oriáš mi nízkým průletem prosvištěl nad postelí  následován nadšeným štěnětem, které sice na postel nevyskočí, ale zato ji hodně rychle oběhne :) Když proletěl potřetí, donutilo mě to vstát a začít vydávat misky s krmením.

No, pořád se nenudíme. Kocouři jsou lovci- tuhle přinesl Oriáš svůj příspěvek k přípravě nedělního oběda- v obýváku jsem ho potkala s živým vrabcem v zubech. Popadla jsem psice (obzvlášť drzá Karamelka mu klidně sebere z huby kus šunky), zařvala na Kubu, ať toho kocoura vyhodí i s tím ptákem, zavřela dveře na terasu a pak už jenom dvacet minut poslouchala, jak psice ječí a mlátí na skleněné dveře, protože si tu hračku chtějí půjčit taky...

Publikováno na Zvířetníku 2016