O hraní a převtělení
Když jsme si brala Macešku z útulku, tiše jsem se děsila jedné věci- že nezvládne život v naší rušné rodině (t.j. 2 volně se pohybující psice v doměplném lidí, kde paranoidní panička nechává skoro všude otevřené dveře. Od útlého věku dětí jsem byla zvyklá, že je nemusím vidět, ale musím je slyšet- a nejpodezřelejší je ticho). O kočkách jsme načetla spoustu článků, kde se vyprávělo, jak kočka strávila 14 dní pod vanou a vylézala odtud jen v noci. Maceška 14 dní pod vanou zkrátila na 1 den pod pohovkou, čímž mě potěšila- a od té doby nejeví žádné známky strachu z čehokoli (někdy bohužel...)
Další obavu jsme měla z toho, že si nebude umět hrát. Ze začátku to tak i vypadalo a Světluška se tvářila upřímně nešťastně, že její výzvy ke hře nejsou přijímány. Po 10 dnech si poprvé hrály na honěnou a posléze na packovanou (navzájem se snaží plesknout jedna druhou). Nakonec došlo i na hru na vraždy- například kočka drží psici za krk, vytírá s ní podlahu a oběť leží na zádech, řehtá se na celou hubu a buší do vraha packou. Během chvilky se role vymění.
Další oblíbenou hrou je Maceščin potměšilý výmysl „Ulov ocásek“. Sedí a schválně mrská špičkou ocasu. Světluška ocásek loví tak dlouho, dokud ho packou nepřiplácne k zemi. Pak dostane jednu za ucho. Ale už jsme viděla i Macinu lovit psí ocásek, takže je to opět vzájemné...
Borůvka si s kočkou nehraje, dělá jen výchovný dozor. Naše výtky směrem ke kočce jde Macině ještě zdůraznit zabubláním za ucho, že nás nemá štvát, protože kdo to má potom poslouchat. Macešce je to jedno, nanejvýš se ožene packou.
Z bezdomoveckých časů jí zůstaly dvě záliby- ráda uléhá do papundeklových krabic a má-li možnost, přikrývá se igelitkou.
V současné době mrzne, až praští. Maceška už by mohla jít ven, ale sotva vystrčí hlavu ze dveří, dojde zřejmě k názoru, že v předchozím životě bylo zimy dost a zalézá. Pokud nezaleze hned, zaženou ji dovnitř Borůvka se Světluškou- hlavně Borůvka- aby se jim ta kočka zase neztratila. Tak uvidíme, jak moc bude chtít jít ven na jaře.
Jednou věcí si nejsem jistá- jestli to není převtělená Polárka. Dokud mi seděla před monitorem a sledovala běhající písmenka, ještě jsem to brala. Když mi dekorativně ulehla na pracovní stůl, zpozorněla jsem. Ale když zalezla do škopku na prádlo a vyrobila z něj škopek s kočičíma ušima stejně, jako to dělávala Polárka, znejistěla jsem. Fakt není převtělená?
Matylda
Vyšlo na Našem Zvířetníku v únoru 2012