O kočičí kastraci

Nikdy jsem netoužila po kočce. Po psu ano a moc. Tuhle touhu jsem si splnila ještě během bydlení ve městě. Ale když jsem se přestěhovala na venkov a zjistila, že jako devátý dům od pole se asi bez kočky nebo armády myších pastí neobejdeme, zvolila jsem kočku- konec konců, zvířata mám ráda bez ohledu na počet nožiček nebo tloušťku kůže (jen žížaly nemusím, hadi mi nevadí). U naší Bubu jsem si zamluvila kotě od baronky Prachovky , jelikož jsem chtěla kočku venkovskou a tedy i částečně venkovní. Nechtěla jsem kočku, která z domku nevytáhne ani špičku ocásku. Nebydlíme u silnice a mohla jsem jí nabídnout podobné prostředí jako na rodné hroudě.

Chtěla jsem kočičku. Ale hned od začátku jsme věděla, že nechci koťata. Jako správná zvířecí hysterka jsem se už na podzim začala vyptávat co s tím. Veterinář mě ujistil, že je ještě brzy a v prosinci s ní máme pro jistotu zajít na jednu antikoncepční injekci, když kočule chodí ven, dokud nedoroste a aspoň částečně nedospěje. Únorová váha 2,8 kg a věk 8 měsíců byly uznány pro zákrok způsobilé. Byl dohodnut termín a vydány příkazy ohledně hladovky (Polárka šla na zákrok navečer, takže už ráno nedostala kolem vody nic). Myslím, že kdyby uměla telefonovat, pozvala by na mne během dne Ligu na ochranu zvířat i Srstku s Kubišovou.

Večer jsme ji naložili do transportky a odvezli k vetovi. Číče se to moc nelíbilo, vřeštěla a nakonec se tam i počurala ( bylo to 3 km). Ještě že jsem měla s sebou náhradní ručník jako podložku. Asi tušila, že se něco chystá.

U uspání jsem mohla být, což mě potěšilo- kočka dostala oblbovák i uspávací ďobanec a tak dlouho šmejdila po čekárně, až mi nakonec usnula u nohou. Veterinář mě i Mušketýra odeslal do nedaleké restaurace na kafe a něco dobrého, prý se máme za hodinu vrátit. Servírka nám po dotazu, jestli stihneme tatarák, když máme vyzvednout kočku řekla, že to sice nestihneme, ale jako další pacient je objednána jejich čičina...

Po našem příchodu na veterinu Polárka ještě spala. Trošku se pohnula, když jsme ji navlékali do prubanu. V transportce  spinkala jako Šípková kočka. Tyjátr nastal až doma, když jsme položili přepravku na zem a Borůvka k ní začala čuchat. Její kočce něco bylo a divně smrděla. Museli jsme jí transportku rozdělat a nechat jí kočku očuchat. Kroužila kolem a zoufale kvílela jako kvočna. Takže nakonec jsme kočku uložili na složenou osušku do koupelny, kde bylo teplo a klid- začala se probírat a námořnickým krokem neomylně zamířila k průhledovému schodišti. Dostala misku s vodou a kočičí záchod, jenže polospící madam si stejně počurala osušku. Ráno už courala po koupelně a byla odnesena do kuchyně. Ovšem kočka v prubanu chodila pozpátku a otřepávala packy, jako by šlápla do vody. Užrala trochu z kapsičky, napila se a zmizela.

Dlouho jsem nevěděla, kam to zvíře mizí. Bylo to někde v patře a asi v ložnici. Dneska vím, že se chodí schovávat do úložného prostoru Mušketýrovy postele, kam se protáhne neuvěřitelně malou škvírou.

Dva dny se se mnou kočka nebavila. Třetí den se začala mazlit. Ale doopravdy se mi ulevilo, když po dvou dnech začala vřeštět na schodišti, odkud se to rozléhá po celém domě. Bylo jasné, že už je jí líp.

Celkově bych řekla, že kočka snášela kastraci lépe než psice, která se tvářila velmi nemocně ještě 4. den (Borůvka to umí prodat).

Pruban jí vydržel 5 dní. Pak překousala ramínka a vyrobila z toho něco jako vyšší bikini. Kdykoli jsem šla kolem kočky, povytáhla jsem jí pruban po přední packy. Kočka si hned sedla a pokusila se pruban sežmolit dolů. Toto vše jsem si zopakovala několikrát denně.

Den před vytažením stehů jsem jí ty bikini sundala. Stejně to vypadalo jako bederní rouška nevalné kvality...

Stehy veterinář vytahal v klidu a pochválil, jak hezky to srostlo.

A mám po starostech, co s koťaty...

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v dubnu 2011