Pan Inspektor a slečna Borůvková

V neděli jsme byli pozváni na návštěvu do rodiny mého bratra. Nejen že slavily obě neteřky, ale jeli jsme poprvé zkouknout jejich desetitýdenní štěně kavalíra jménem Goldwin Barnaby, zkráceně Bárny. Moje maminka si ho pojmenovala Inspektor (kdo sleduje Vraždy v Midsommeru, ví o čem je řeč. Navíc štěník prý neustále pátrá po celém bytě, jenže hlavně po tom, co by okousal).

Borůvka znervózněla už doma. Ty ženské se malovaly a to znamená, že jdou pryč. Přemlouvání na téma „Ale vždyť jdeš s námi“ se minulo účinkem. Do auta nasedalo ukvílené psisko a po nacpání pod nohy spolujezdce kvůli projíždějícímu policejnímu autu ječela ještě víc.

Zato po příjezdu na místo vyběhla schody a vrazila dovnitř jako velká voda, kde okamžitě potkala pana Inspektora. Bárny je velice aktivní štěník, zdaleka není tak chovací jako bývala a je Borůvka, takže první půl hodiny proběhlo značně hekticky. Honili se po obýváku a Borůvka byla za hodnou tetu, přestože ji Bárny tahal za uši i chlupy na zadních nohách a dokonce poštěkával, což já od neštěkací Borůvky neznám. Slečna mlčela a poctivě hrála na honěnou. Zato jakmile Bárny zpomalil, protože se unavil, začala provokovat dál ke hře zadkem vystrčeným do vršku a když po dalším zatahání zavrčela, štěně se vyděsilo a pláclo sebou na záda.

Zřejmě si chlapec dovolil dost. Jinak trpělivá psinda mu občas položila packu na záda a dál si s ním vzájemně okusovala uši (což Borůvka moc nemusí, okusování a tahání za chlupy na uších nemá od cizích štěňat moc ráda a ječí, zatímco tady držela jako hluchá). Bárny si vždycky chvilku troufal, dokud na něj slečna Borůvková nezabrblala, ale bylo slyšet, že to nemyslí vážně, pouze výchovně. I když jedna z fotek vypadá děsivě, pořád to byla hra.

Pak Bárny prostě odpadl. Usnul a byl odnesen na pelech, kde spal jako Šípkový Růženek. Myslela jsem si, že do něj Borůvka bude chodit šťouchat, ale míček na aportování byl očividně zajímavější a kolem pelechu chodila, jako by se nechumelilo.

Inspektor se probudil a odnesli ho na vyvenčení na dvůr. Borůvka zatím oblažovala svou přízní všechny přítomné.

Tak to šlo od oběda do večera. Potěšilo mě, že je vůči štěněti z rodiny stejně nekonfliktní jako vůči všem cizím štěňatům i velkým psům, co potkáváme venku.

Divočák Bárny, který je prý hůř zvladatelný, mi připadal jen hůř unavitelný, než bývala Borůvka. Prý se nechce muchlit, ale mně spal hodinu na klíně. (Což ostatně Borůvka coby pidištěně při první návštěvě u chovatelů taky, i když byla označena za největší dračici z celého vrhu, a ostatní štěňata už byla dávno prospaná). Takže po důkladném utahání bychom asi dokázali udělat muchláka i z Bárnyho, už proto, že Kuba s ním hrál očividně divočejší hry než neteřky.

Pokud to takhle půjde dál, čekají nás pěkně temperamentní rodinné oslavy a co teprve, až na jaře vyrazíme na chalupu!

Matylda

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v listopadu 2009