Polárka

Seznamte se prosím- nová členka naší domácnosti se jmenuje Polárka. Má černou srst, pod krkem bílou hvězdičku, zvědavý čenich a do kroku si vrká. Je to téměř pětiměsíční kočka domácí, ukecaná jako hrom.

Před přestěhováním jsem si uvědomila, že jako devátý dům od pole bychom asi měli mít kočku, jinak nás ty myši časem sežerou. Otrávenou návnadu kvůli Borůvce mít nemůžu a pastím nijak nefandím- navíc myší past přiklapnutá na kavalířím čenichu taky není můj favorit. No a Prachovka od Bubu měla zrovna koťata- tak jsem si zamluvila jednu kočičí holčičku.

Bohužel jsme museli počkat, až z domu odejdou řemeslníci- nechávali věčně otevřeno na dvůr a já chci kočičku nechat asi 4 týdny v domě. Tudíž se nám termín získání nové obyvatelky zvolna posouval ze srpna na začátek října.

Když jsme k Bubu přijeli, Polárce jsme se nelíbili. Na zvědavou Borůvku prskala a před námi zalézala. To brácha Hanuš, to byla jiná- nechal se od Borůvky očuchat a tím ztratil na zajímavosti. Jenže už měl domluvený odchod do služby na další den, takže jsme si odváželi uprskanou Polárku.

V autě v přepravce kvílela a škrábala na dvířka transportky. Útlocitný Mušketýr navrhl, abych si ji vzala na klín, že bude mít kontakt a zklidní se. A tak jsem hodinu a půl škrábala a hladila kotě. Jen třikrát se mi pokusila vylézt na rameno, ale stačilo ji sundat a položit zpátky na klín. Borůvka vylítaná po setkání s panem bratrem a paní matkou spala, a tak k incidentům nedošlo.

Horší to bylo doma. Kotě jsme dle rady odnesli na připravený kočičí záchůdek, ale Borůvka nám prolítla pod nohama a strčila jí tam čenich. Kotě se vyděsilo a dodnes odmítá na toto místo vstoupit. Záchůdek jsme přemístili tedy jinam a pořídili ještě jeden z krabice v obýváku, strategicky obestavěný květináči, aby měla dáma soukromí. Ten obývákový po pár dnech zrušila a chodí jen na krytý s boudičkou na podestě u ložnic.

Borůvka ji zřejmě nejdřív považovala za fajn aport, hýbalo se to- tak kotě občas prohnala a vrčela na ně, jelikož nedokázala vyhodnotit kočičí předení. Po pár dnech se začaly potkávat pod stolem s tím, že se jen očuchají, kotě strkající hlavu do Borůvčiny misky granulí je napomenuto a vyhozeno, jenže teď už je to Borůvce šumafuk- prostě kousek uhne hlavou a neřeší to. Sotva zhltá svoje (poprvé v životě žere granule rychle), dojde zkontrolovat kočičí misku a olíznout ji. Jestliže Polárka nemá sežráno, je psice napomenuta- ke kotěti čuchne a odloudá se, když na tom teda trváme...

U veterináře se chovala velmi mravně, až nás to překvapilo- šťourali jí v uších a dělali dírku do kožichu, přesto se nemrskala.

Zatím většinou leží v obýváku pes na jedné a kočka na druhé pohovce. Včera si mi poprvé vylezly na klín obě a nijak se navzájem neřešily. A v noci mi vylezly na postel dva stíny- jeden černý a druhý strakatý a zaujaly pozice ležícího střelce...

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v říjnu 2010