Prokletí skákací kuličky
Určitě ji všichni znáte- skákací kulička z barevné tvrdé gumy, děti jí říkají kopskula. Dost často se dá koupit za desetikorunu v takovém malém automatu na trafikách, spolu s kuličkovou žvýkačkou za menší peníz.
U nás se tahle kulička běžně potulovala bytem, kde o ni děti už nejevily zájem. Pak ji objevila Borůvka. Kulička skáče, je-li upuštěna na zem i z malé výšky, tedy z kavalíří tlamky. Snahu o rozkousání Borůvka nejeví a na spolknutí je příliš velká. Tudíž máme doma kavalíří fotbal. Kulička je z tlamky vhozena do pole, poskočí a následují přihrávky tlapkami.
Bohužel jsme před pár lety měli geniální nápad koupit nábytek nikoli na soklu, ale na širokých nízkých nožkách. Mezera mezi dnem skříně a parketami je taková, že ruka skoro nejde vecpat, zatímco hopskula zajede velmi snadno. Navíc je pod skříň špatně vidět. Hopskula vletí pod skříň, před kterou ulehne pes a šátrá pod ní tlapou jako kočka. Když nevyloví, nacpe pod skříň čumák a mručí: „Vylez, zbabělče!“ Hopskula výzvy obvykle neuposlechne, a tak se jde k vyšší instanci. Vedle mě se zhmotní pes, který hypnotizuje střídavě skříň a mě. Až vyvolá žádoucí pozornost, opět uléhá ke skříni a šátrá tlapou. Poučená majitelka hopskulového maniaka se pokusí kuličku vylovit, při tom si svítí pod skříň baterkou a otlouká si kotníky na rukou. Po vylovení vše nastává od bodu „Kulička je z tlamky vhozena do pole...“
ALE! Kuličky jsou zákeřné! Máme doma tři- zelenou, duhovou a třpytkovou. Ale NIKDY se neobjevily všechny tři najednou, jen dvakrát se objevily dvě společně. Nevím, kam mizí. Obvykle je jedna honěna po bytě a další dvě se někde skrývají. I když se je snažím najít (s plnou Borůvčí asistencí- při nahlížení pod skříň se mi postaví na ruku, kterou pod skříní nešátrám, nebo mi přišlápne vlasy), nemám šanci. Je to záhada. Možná tu mám hopskulovou ochočenou černou díru, která kuličky sežere,a je-li v dobrém rozmaru, nějakou vyplivne. Borůvce je to jedno, hlavně když má alespoň jednu. A tak začínám obhlížet trafiky a hledat automaty na kuličky, protože i černá díra by se měla časem přežrat!
Matylda
Vyšlo na Našem Zvířetníku v dubnu 2010