Rebarbora, rebarbora....

V knize Terryho Pratchetta jsem se dočetla, že pokud je třeba vytvořit mumlání davu, stačí, když pár lidí brumlá: „Rebarbora, rebarbora...“ Rebarbora neboli reveň je zelenina (ne ovoce, i když ji používáme na sladko), kterou do Evropy přinesli Arabové, pochází však z Asie. Na pohled je to prostě lopuch s velkými listy, v kuchyni se využívají červenavé řapíky. Na jaře jsou lepší, v červnu a červenci stoupá obsah kyseliny šťavelové, a proto je rebarbora méně vhodná pro lidi se žaludečními obtížemi.

Moje maminka ji kupovala na trhu, ale před pár lety na poli vedle naší zahrady nějaký šílenec osadil slušnou plochu rebarborou. Pak prodal chalupu, kterou v dědině měl, a pole zpustlo. Poté úřady provedly chytré digitální měření a ukázalo se, že pokud chceme mít naši zahradu, musíme přikoupit i to pole s rebarborou, protože k naší parcele patří. A tak naše rodina k rebarboře přišla. Už dávno sice neroste na celém poli, ale pořád je jí celkem dost.

První recept pochází od mé babičky. Byla to vyhlášená švadlena, bohužel mě nestihla své umění naučit. Šít jsem se učila sama, zdědila jsem jen to, že se podívám na kus látky a vím, co bych z toho ušila. (Projít kolem prodejny s kazovými látkami je pro mně za trest, chápete to pokušení? Jen ten čas... Sháním levnou švadlenu!!!). Nicméně se v naší rodině traduje několik jejích receptů. Jeden z nich je rebarborová buchta.

 

60dkg hladké mouky

20 dkg cukru

20 dkg tuku

2 celá vejce

8 polévkových lžic mléka

prášek do pečiva

rebarbora + cukr na oslazení + skořice

 

Rebarboru oloupeme, nakrájíme a podusíme s trochou vody. Zasypeme cukrem a zamícháme.

Polovinu těsta rozválíme na plech, pokryjeme rebarborou a posypeme skořicí, přikryjeme plátem z druhé poloviny těsta. Upečeme.

 

 

Druhý, mnohem luxusnější recept pochází od maminky mé spolužačky z gymnázia, paní doktorky- zubařky. Na týden k nim na chalupu jsem odjížděla s novým zubním kartáčkem, abych udělala dojem. (Spolužačka varovala, že maminka nesnáší rozježené zubní kartáčky, ty jsou prý dobré jen na čištění bot.) Na chalupě měli nádherné kachláky a v nich paní doktorka upekla koláč s rebarborou, když si mě rodiče přijeli vyzvednout.

 

36 dkg hladké mouky

10 dkg cukru

20 dkg tuku

3 žloutky

½ prášku do pečiva

Vypracujeme těsto a necháme odpočinout. Rebarboru oloupeme, s trochou vody rozvaříme a zasypeme cukrem. Těsto vyválíme (já tak jako uhňácám) do formy nebo na malý plech. Dáme zapéct. Namažeme rebarboru s cukrem na těsto. Ze zbylých tří bílků a 20 dkg cukru vyšleháme sníh, navršíme na koláč a dáme zapéct, až sníh zrůžoví.

 

 

Ale abych nebyla jen u sladkého- babička švadlena vařila téměř zapomenutou záležitost zvanou cibulová omáčka. Jak na to:

Nakrájíme dvě až tři velké cibule a osmažíme na tuku dozlatova, někdo na sádle, někdo na másle, podle chuti. Zasypeme moukou, opražíme. Zalejeme vodou a přihodíme kostku masoxu. Přivedeme k varu a za občasného míchání vaříme 10 až 15 minut. Rozmixujeme. Pokud je omáčka méně slaná, dosolíme. Podáváme s bramborovým knedlíkem a vařeným hovězím masem. Můj táta říká, že nejlepší je z oháňky.

Důležité je osmažit tu cibuli opravdu dozlatova, to má největší vliv na výslednou chuť.

 

 

Dobrou chuť přeje Matylda

 

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v dubnu 2008