Starostlivý pes
Mám dva starostlivé psy. Borůvka se na svět kouká mírně zachmuřeně a ustaraně proto, že je čtyřoká- hnědé tečky obočí v černé masce jí dodávají vzhled načuřené dámy, které někdo rozsypal kabelku. Neustále na nás pečlivě dohlíží, i když někdy jen tak nenápadně- leží na pohovce a zdánlivě spí. Jen tu a tam zablýsknutí očí prozradí, že všechno vidí a vnímá, takže se nemáme pouštět do nějakých darebností- Borůvka vše sleduje a dělá si čárky.
Světluška čtyřoká není, ale přesto má jaksi ustaraný výraz. Ale řekněte- jak ustaraný výraz může mít pětiměsíční štěně? Co v té kebulce vlastně probíhá? Když pominu počátky pubertálního vzdoru („A budu v tom křoví šmejdit a budu, i kdyby sis hlasivky uřvala!“), slečna štěnicová se nám pečlivě věnuje. Sedím u počítače a pracuji. Na chvíli spustím oči z monitoru a zjistím, že mě země hypnotizuje malá hnědobílá příšerka. Sotva nastane možnost, že bych aspoň 20% pozornosti mohla věnovat jí, postaví se na zadní, přední mi opře o koleno a starostlivě si mě prohlíží. Nejsi přepracovaná, paničko? Kdybys čirou náhodou byla, mohla bys chvilku pochovat na klíně malou strakatou pejsinku? Klidně jen na chvíli.. a po vyzvednutí ze země mi pečlivě olízne nos a krk, aby se mohla stočit mně na klíně s klidným svědomím, že jsem prošla náležitou kontrolou...
Borůvka takhle pečuje o páníka. Silně ji znervózňuje to drsné cosi, co mu roste na obličeji, a snaží se mu to odrhnout z tváří a brady. Bere to poctivě místo vedle místa, aby něco nezanedbala. Co lepšího si lze po ránu přát, že...
Stejná pozornost je věnována i naší kočičí spolubydlící. Borůvka jen kontroluje, jestli je to ta správná kočka, ovšem Světluška... ta zjistila, že Polárka se nechá snadno vyprovokovat k jakékoli akci. Tudíž když se za ní štěně rozběhne, Polárka se ke hře rychle přidá. Po honičce následuje hra na vraždy- jedna druhé s ezakusují do krku a pacek a válí se po zemi v pestrobarevném klubku tlapek a ocásků. Borůvka jen dohlíží, šéfová smečky se takových skopičin účastnit nemůže.
Myslím, že Polárka tohle všechno zvládá bez mrknutí oka hlavně díky svému vynikajícímu původu- co jiného byste čekali od kočky, kterou částečně vychovala černá labradorka. Naše domácnost bohužel není pro bojácné kočky. Klid a pravidlený chod života tu jaksi nefungují. Psice pochopily a přizpůsobily se (i když některé příručky varují, že za takovýchto okolností si člověk psa nemá vůbec pořizovat). Kočka ta také akceptovala- když jí nevadí neustále olizování uší a očuchávání zadku, nějaký nepravidlený život ji asi nerozhází...
Matylda
Vyšlo na Našem Zvířetníku v listopadu 2011