Únava
Jsem člověk zařazený do pracovního procesu (byť živnostník- příživník) a tedy nemám na únavu nárok ještě nejbližších mnoho let. Tak kde se bere?
Na jaře to svádím na jarní únavu a nedostatek vitamínů. O únavě z nedostatku pobytu na čerstvém vzduchu bych polemizovala, denně lítám hodinku venku se psy, což by podle odborníků mělo stačit.
V létě jsem unavená z horka. Tedy asi bych mohla být unavená, ale pracovní zápřah- matka- manželka- pracující- majitelka psů mi tu a tam umožňuje upocené vydechnutí :) Nejprotivnější je tropická noc, kdy se mi hůř spí.
Na podzim si únavu zdůvodňuju tím, že se příroda ukládá ke spánku, tak i můj organismus by se možná rád uložil :) Tento víkend jsem s pomocí rodiny dala do pořádku okna (máme počet oken, že by i menší hrad záviděl) a když jsem v deset večer dověšela poslední záclonu, byla jsem rodinou soucitně tázána, jestli jsem na televizi neměla náladu... no, potom už fakt ne a předtím jaksi nebyl čas, že :)
V zimě se to dá svádět na zimní spánek, nedostatek světla a po Vánocích otravně dlouhou šedivou deku na obloze. Do Vánoc snáším dobře i tu únavu- protože přece budou Vánoce :)
Jak to mám vlastně dělat, abych netrpěla setrvalou únavou? Uznávám, je mi šestačtyřicet a zdaleka nezvládám všechno, co jsme zvládala ve třiceti, ale být pořád tak utahaná? Podotýkám, že nejsem geniální hospodyňka, co musí mít pořád pomytá okna, vytřenou podlahu denně a koš s prádlem vyžehlený do dna.
Kýženou energii a endorfiny mi prý dodá sport. Jenže mě jen děsí představa, jak zvládnu pracovní den, hodinu jsem venku se psy, kde rychlou chůzí obejdu okolí, a pak se vrhnu na další povinnosti. Taky bych měla radostně odskotačit do posilovny (tuto činnost vložte kdykoli během dne, protože pracuju odpoledne a večer, po deváté večer jsou v posilovně snad jen masochisté). Normální cvičení jsou zásadně v době, kdy pracuji, protože kdo by pořádal cvičení v deset dopoledne, že?
A tak se snažím pestrou stravou a pozitivním myšlením docílit toho, čeho jsem s pomocí chytrých rad z netu nedosáhla. Tedy udržet se večer vzhůru aspoň tak dlouho, aby se mi rodina pořád nesmála :)
Publikováno na Dedeníku 2016