V kuchyni

Středem dění je ve většině rodin kuchyně. Když otevřete kredenc, ledacos o vás vypoví. Někdo má spoustu plastového nádobí, protože je praktické a vydrží téměř jakékoli zacházení. Někdo má nádobí v nejnovějším designu a kuchyni plnou technických vymožeností. A někdo má kredenc s nádobím po prababičce, z bazarů a půd.

Já mám tak něco mezi. Plasty jsme vzala na milost kvůli mrazáku, jinak je moc nemiluju. Několik plastových misek doznalo tvarových změn, když jsem je přistrčila blíž k plynovému sporáku, a taky zbaběle praskaly při nalévání horké krupicové kaše.

Z novinek mám hrnec s keramickým povrchem- no jo, je to fajn, ale na indukční varné desce stejně dobře funguje litiňák nebo starý smaltovaný.

A pak mám nádobí posbírané v průběhu života. Dětské misky s medvídkem, ještě i nějaké nádobí z odrůdy svatební dar by se našlo, a taky nádobí po babičkách. Mísy na zadělávání těsta (už mám konečně i tu plechovou s ušima!), zbytky porcelánových servisů (z babiččina svatebního kávového zbyly jen dva šálky a mléčenka a chtěla je vyhodit), no a taky trosky různých sad skleniček- dcera se právě nachází myšlenkově v oblacích a její průměr je jedna rozbitá sklenička týdně- a to je nemusí ani umývat....

Onehdy jsem se dostala k jídelnímu porcelánovému servisu po babičce. Už když se babička stěhovala z domku do bytu, chtěla ze servisu hodit do popelnice polévkovou mísu, omáčník a misku na kompot. Tehdy jsem dotyčné kusy popadla a prohlásila, že je uložím u sebe pro případ potřeby. Doma jsem je zastrčila dozadu do špajzu, poctivě jsem se s nimi taky odstěhovala z Brna na vesnici a tady v domku všechny tři kusy zase uložila do nějaké police. Babičce se silně zhoršilo zdraví a musela být předána pod trvalý lékařský dohled. A já jsem dostala zbytek její porcelánové svatební soupravy. Je téměř kompletní a je krásná. Nevím, jestli je cenná, spíš ne, je to jen taková měšťansky poctivá záležitost, ale báječně se z ní jí. A tady jsme narazila na názor, že že si ten porcelán mám jen vystavit a nechat na památku. Ale není to škoda? A nebylo by to těm talířkům líto? Je to krásně udělaná užitková věc a její používání mi přináší mnoho radosti- dětem už méně, odmítám ji strkat do myčky :)

A co třeba vařečky? Já miluju ty už omleté , co mají tvar podle hrnce- nové někdy taky mají své kouzlo, ale ten mezistupeň mezi novotou a ošoupaností je děsně nudný a někdy dost dlouho trvá. Tak nevím, co byste z mého kredence vydedukovali :)

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v březnu 2012