Za zajícem

Naše slečny kavalírové jsou gaučové a klínové povalečky. Doma se neustále drží svých lidí, chodí jim za patami a ostře sledují, co se kde děje- zejména v kuchyni, co kdyby někomu něco upadlo?- zato venku, to je jiná.

Na zahradu má přístup povolen jen naše kočka, cizím kočkám je vstup zakázán pod hrozbou děsného seřvání. Ani sousedův Mikeš není ušetřen. Sice se na rozdíl od cizích, věci neznalých, koček nesnaží utéct tak rychle, protože ví, že psice jen hulákají a stejně by po něm nechňaply, ale pro jistotu se zastaví až nahoře na zídce, odkud chladně zírá na štěkající strakatice.

Na procházce v polích občas potkáváme cizí psy. Borůvka se jde hned přátelsky očuchat, Světluška na dálku štěkne a vyčká mezi mými botaskami, jestli bude bezpečno. Občas se opatrně přiblíží, ale většinou sleduje cizího psa tak z metru a půl, je-li přátelsky nakloněn strakatým štěňátkům. Pokud jdu psa podrbat a oznámím, že pejsek je hodný, jde si k němu čuchnout, ale přece jen potřebuje chvilku času. Přesto doufám, že ji stejně jako Borůvku naučím se cizích velkých psů nebát, ovšem na povel je nechat být.

Onehdy jsme ve vinohradu potkaly i běžícího zajíce. Borůvka samozřejmě vystartovala a letěla za ním (a já si pořád dělám starosti s jejím mírným kulháním- zřejmě zbytečně, pokud lítá, nekulhá). Zato Světluška zůstala stát a jen koukala- co to Borůvka honí, vždyť to není kočka na zahradě??? Samozřejmě jsem hulákala jak na lesy, aby se psice vrátila. Když zajíc zmizel v bažantnici (všechny lesíky kolem jsou bažantnice a Borůvka ví, že do nich sama nesmí, i když odtud zajíci vysílají drzé škleby), zastavila se a vrátila.

Prostě je to tady. Podzim, zima a plno zajíců na polích. Na to, jak je Borůvka malá, si na dálku na leccos troufne- už se pokusila kromě zajíců honit i srnky a přistávajícího paraglidistu.  Však Světluška to pochopí, jak Borůvka nepochybně doufá. Když se naučila hlídat zahradu, vtírat si za uši chcíplé myši a žáby a dělat pokusy na poli výkopových prací (ovšem na učitelku zdaleka ještě nemá), určitě zvládne i tohle.

Zatím však mohou být zající v klidu. Světlušce vypadaly všechny špičáky a je z ní malý bežžubý peš. Tudíž žádného zajíce za ucho nepopadne. A pokud zjistí, jak je zajíc velký- upřímně, zblízka je velký jako kavalír- zřejmě zaujme stejný postoj jako Borůvka- vy jste tady kousek vedle viděli nějakého zajíce? 

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v říjen 2011