Zázračný úklid

Nedávno proběhly po netu zprávy o fenomenální metodě úklidu KonMari. Zaujalo mě to natolik (metoda prosím, úklid sám o sobě mě nezaujal a nikdy z něj asi jásat nebudu), že jsem si knížku koupila.

Tak především to není až tolik o úklidu, jako spíš o třídění a ukládání věcí tak, aby to bylo přehledné a nesvádělo to k vytváření dalšího nepořádku.

V jednom má autorka Marie Kondo pravdu. Žijeme v domech a bytech plných věcí, které nepotřebujeme. Spoustu z nich jsme ani nechtěli, jenže nám je prostě někdo dal.

Podle její metody se máme zbavit všeho, co nám nedělá radost, ať už je to svatební servis nebo voňavá svíčka, kterou vám dala kolegyně k narozeninám. Úkol té věci byl splněn tím, že vám byl darován a pak už žádný účel nemá, tudíž se toho můžete zbavit. Naopak pokud to bude úplně praštěný hrnek, ale máte ho rádi, máte si jej nechat.

Autorka navrhuje vytřídit celou domácnost v pořadí oblečení- papíry a knihy- zařízení domácnosti- sentimentální památky. Těch se totiž člověk zbavuje nejhůř. Odhaduje, že vám to vezme tak půl roku (zřejmě si na to nikdo nevezme dovolenou). Ale pak získáte světlejší provzdušněnější byt nebo dům, kde budete rádi pobývat.

Přiznávám, že některé věci mi přijdou hodně „japonské“- například poděkovat oblečení, že mi ten den sloužilo. Na druhou stranu to, že oblečení nechá „vydýchat“ na ramínku, než jej uklidí, mi přijde logické, byť v tom tu duchovní podstatu nevidím- sama to dělám. Také to, že při tom radikálním úklidu máte naházet ten patřičný druh věcí na podlahu, vzít každou věc do ruky a vnímat, jestli vám dělá radost (no, japonské mi to přišlo do chvíle, než jsem zjistila, že bych to doopravdy udělala). Mimochodem, na zem se to háže proto, aby vás to donutilo opravdu probrat všechno :)

Zajímavé je taky to, že vede kurzy úklidu- sama říká, že pokud mohou existovat kurzy vaření, proč ne kurzy úklidu?

V Japonsku je rovněž moderní metoda feng-šuej, což je v knize rovněž zmíněno, ale primárně se kniha věnuje opravdu jen a jen třídění věcí v domácnosti. Mluví o krabicích, kam jste nasypali při posledním úklidu všechno, s čím jste si nevěděli rady (a neříkejte, že nic takového nemáte. Já mám.) O zásobách všeho možného. O starých časopisech z mládí, do kterých jste se stejně už dvacet let nepodívali.

Kdybych metodu KonMari použila, nejspíš bych taky získala spoustu plastových pytlů s odpadem. Protože vím o spoustě míst v domě, kde se ten chaos skrývá, ale děsí mě už jenom představa, že to budu muset probrat. (Toto se samozřejmě netýká šicí dílny. Tam je chaos taky, ale potřebuju úplně všechno.)

Za jeden z nejhorších činů považuje to, že věci, které nechcete, přehodíte někomu jinému. Nabídnout je samozřejmě můžete, ale je jen na tom dotyčném, co si z toho vezme, a vy mu nesmíte ty věci vnucovat (vem si to tričko, je úplně nové a mně nesluší). Za jedny z nejhorších obětí považuje dcery a mladší sourozence :)

A nenechávejte si neoblíbené věci na doma- „na doma je to dobrý“. I doma byste se měli cítit dobře.

Kniha mě přivedla k úvaze- opravdu to všechno potřebuju? Všechno? I ty čtyři štosy triček? Nedávno jsem uklízela, a přesto vím o věcech, které jsme na sobě dlouho neměla, protože mi tak dobře nesedí, nevím, kam je nosit a tak. Neměla bych se jich zbavit? A kam s nimi? Víte, spousta věcí v našich domovech je toho druhu „ale vždyť je to ještě dobré, funkční...“ Nejsme pak zavalení zbytečnostmi? Kam s těmi věcmi? Leccos z toho není ve stavu, kdy by se to dalo nabídnout k prodeji, ale zase tak úplně špatné to není... nejsme trochu křečci? 

Dedeník 2016